Pionýr v technologickém vývoji desek, který podepsal The Rolling Stones a pomohl Spojencům při vylodění v Normandii. Příběh Decca Records je plný inovací, vizí a přizpůsobení se rychle se měnícím podmínkám. Jak label překonal krach burzy, druhou světovou válku a divoká 60. léta? Tomu se věnujeme v dalším dílu seriálu Z historie labelů.
Vizionář Edward Lewis
Příběh Decca Records začíná v roce 1928 u muže jménem Edward Lewis. Ambiciózní mladík a bankovní makléř si povšimnul firmy, která tehdy vstoupila na londýnskou burzu. Rodinný podnik Barnett Samuel And Sons byl tehdy prodejcem revolučních přenosných gramofonů, tzv. Decca Dulcephone. Lewis se snažil společnost přesvědčit, aby koupila krachující Duophone Company, která vyráběla desky. Jak totiž legendárně pronesl, „vyrábět gramofony, ale ne desky bylo jako vyrábět břitvy, ale ne čepele“. Když se však jeho nápad setkal se zamítnutím, rozhodl se vzít osud do vlastních rukou a koupil obě společnosti. Decca Records Company vstoupila na trh.
Populární interpreti, nižší ceny 
Lewis a jeho kolegové si nemohli přát horší start podnikání. V roce 1929 svět zasáhl krach na newyorské burze. Aby nová společnost přečkala náročnou ekonomickou situaci a zároveň byla schopna čelit konkurenci v podobě HMV a Columbia Records (které se brzy sloučily a vytvořily EMI), snížila Decca podstatně cenu svých desek. V kombinaci s podepisováním populárních interpretů se jí podařilo proplout divokými 30. lety. Větší stabilitu labelu zajistil Lewis i spojením s americkou značkou Brunswick, která přinesla nahrávky umělců jako Cab Calloway či The Mills Brothers.
Americká Decca
Lewis si byl vždy vědom potřeby expandovat a pustil se do budování obchodního zázemí ve Spojených státech. Americká pobočka se rychle etablovala. Mezi jejími umělci nechyběl ani jeden z nejpopulárnějších zpěváků populární hudby všech dob Bing Crosby. Jen co se však Amerika vzpamatovala z ekonomické krize, musela čelit další hrozbě v podobě blížícího se globálního válečného střetnutí. Lewis prodal své podíly v zámoří a soustředil se čistě na britskou značku. Nově nezávislá americká Decca pokračovala v úspěšném tažení a na konci 30. let jí patřila více než třetina všech nahrávek v USA. I díky umělcům jako Billie Holiday brzy lisovala až 135 000 desek denně. Odkoupila Universal a stala se konglomerátem zábavního umění. Později se pak v roce 1962 stala součástí MCA a nakonec Universal Music Group.
Británie ve válce
Studia, lisovna, kanceláře po celém Londýně. Britská Decca prosperovala, ale musela čelit nástrahám druhé světové války. Dům Lewise i továrnu zasáhly bomby a v zemi panoval nedostatek šelaku, ze které se desky vyráběly. To obešel vždy inovativní podnikatel tím, že vyměňoval staré nechtěné desky zákazníků za slevy na desky nové. Spolupráce Británie se spojenci spojenci navíc přinesla nové zdroje klasické hudby ze SSSR a umělce značky Brunswick, mezi nimiž byli i Fred Astaire či Duke Ellington.
Je známo, že během válek dochází k rychlému technologickému rozvoji a jinak tomu nebylo ani u Decca Records a nahrávacího průmyslu obecně. Lewis společně s Harweym Schwartzem pracovali na vývoji systému The Navigator, který posloužil jako prostředek pro lokalizaci min před vyloděním Dne D. Studia společnosti tehdy střežila ozbrojená stráž. Naopak potřeba zaznamenat vysoké frekvence kvůli identifikaci nepřátelských ponorek posunula to, co bylo možné reprodukovat. Decca Records se stala synonymem pro vysoce kvalitní záznam a reprodukci zvuku. Na konci 40. let došlo k zavedení dlouhohrajících vinylových kotoučů s 33 1/3 otáčkami, které nahradily jejich 78otáčkové šelakové předchůdce. Pokrok proběhl i v oblasti vícekanálového nahrávání a experimentování s více mikrofony. Koncem 50. let Decca zavedla Full Frequency Stereophonic Sound a na řadu přišel i systém Dolby Noise Reduction. Tyto technicky pokročilé nahrávky však z počátku stály pořádný majlant a z velké části byly vyhrazeny pouze publiku klasické hudby.
V popředí populární hudby
V 50. letech nastala v populární hudbě revoluce a Decca nebyla pozadu. Bill Haley a jeho hit Rock Around The Clock, Buddy Holly, britská rock´n´rollová hvězda Tommy Steele či Lonnie Donegan v čele skifflového šílenství. Decca a její dceřiné společnosti podepisovaly jednu hvězdu za druhou. Ani tento label s čichem na talenty však neunikl pověsti, že odmítl Beatles. To se stalo téměř každému vydavatelství v Británii včetně EMI, kde kapela na druhý pokus našla svou slávu. Držet krok s hudebním vývojem se ale dařilo, a to i v 60. letech plných experimentů, kde byla Decca po EMI druhou nejúspěšnější nahrávací společností v Británii. Singl Telstar od Joe Meeka a The Tornados se dostal na vrchol britské i americké hitparády. Další milník přišel v podobě podpisu legendárních The Rolling Stones. Následovala jména jako The Who, The Byrds či James Brown.
Deram Records a odkup PolyGramem
V roce 1966 spustila britská Decca progresivní label Deram Records, kde svá první alba vydali David Bowie, Cat Stevens či The Moody Blues. Ačkoliv Deramu Bowie nakonec proklouzl mezi prsty a Rolling Stones ukončili spolupráci kvůli přebalu alba Beggars Banquet, držela se Decca stále na vysoké úrovni. V roce 1979 firmu odkoupil holandský konglomerát PolyGram. Ve stejné době také umírá Lewis.
Klasická hudba
Za desetiletí své existence se Decca zapsala jako label spojený s klasickou hudbou. Velkou roli v tom hrály již zmíněné technické inovace – nahrávání v plném frekvenčním rozsahu, stereofonní nahrávání a zavedení dlouhohrající desky. Výraznou osobností byl v tomto ohledu John Culshaw. Ten byl odhodlán natočit nahrávky, které nebudou jen zaznamenávat, co se hraje. Chtěl způsobit nový zcela odlišný zážitek. Přiměl zpěváky ve studiu, aby se ve studiu pohybovali, jako by byli na podiu, používal efekty, experimentoval s akustikou a nahrával v dlouhých záběrech. Velmi úspěšným se stal dirigent Georg Solti. Od průkopnické nahrávky Wagnerova Prstenu Nibelungů nahrál více než 250 titulů, včetně 45 kompletních operních scén. Za nahrávky získal mnoho mezinárodních ocenění včetně 31 sošek Grammy. To se zatím nikomu jinému v žádné kategorii nepodařilo. Velkým hitem se pak stalo Nessun Dorma v podání Luciana Pavarottiho poté, co zazněla na MS ve fotbale v Itálie. Pro mistrovskou Anglii se stala symbolem znovuzrození fotbalové velmoci a přispěla k popularizaci žánru. Jako podlabel Universal Music Group je Decca dodnes spojována s klasickou hudbou.
Americká i britská Decca se nakonec znovu setkaly, a to pod hlavičkou Universal Music Group. Historii největší společnosti ze současné „velké trojky“ se budeme věnovat v dalším dílu.