Na scéně vznikla organizace Česká obec hudební (ČOH), jejímž cílem je mapování hudebního průmyslu a jeho zastřešení, například při jednání s ministerstvy ohledně pomoci v koronavirové době. „Když jsme sdružení, jsme silnější. Koronavirus zasadil hudebnímu sektoru tvrdou ránu, proto bylo nutné začít urychleně jednat,“ říká v našem rozhovoru předceda ČOH Jakub Nový. Jaké jsou současné cíle organizace? Jak probíhá její spolupráce se státní správou? A jak hodnotí současný program COVID – Kultura II?
Jak byste charakterizoval Českou obec hudební, v jejíž čele nyní stojíte?
Česká obec hudební je zastřešující organizace hudebního sektoru, která se staví jak za firmy, tak za jednotlivce. Celý hudební sektor funguje jako ekosystém a ČOH zastupuje všechny složky, které tento ekosystém tvoří. Zaměřuje se na výkonné umělce, autory, technické profese, mediální pokrytí a tak dále. Tento ekosystém je totiž propojený a jedna složka nemůže fungovat bez té druhé.
Proč vznikla zrovna letos na jaře?
Ambice vytvořit něco, jako je nyní ČOH, tady byla ještě před koronavirovou krizí. Pandemie ale její vznik uspíšila, protože bylo najednou nutné začít rychle jednat se státními i jinými institucemi a s hygieniky o tom, kam se bude hudební sektor v současné situaci ubírat, o státní pomoci i o hygienických pravidlech. Koronavirová opatření se totiž dotkla všech částí hudebního ekosystému.
Jakub Nový, foto: Petr Janžura
Nedá se tedy říci, že by byl impulzem založení právě koronavirus?
Ten byl spíš akcelerátorem. Už loni na podzim probíhala první jednání s některými subjekty. Shodli jsme se na nich, že by tady nějaká zastřešující organizace měla určitě vzniknout. V té době jsme se bavili hlavně o mapování hudebního sektoru. Nicméně koronavirus zasadil hudebnímu sektoru tvrdou ránu a bylo nutné začít urychleně jednat. Bylo to tedy, myslím si, výrazné uspíšení.
Znamená to, že tady před ČOH žádná organizace, která by zastřešovala celý ten ekosystém, nebyla?
Nebyla. Byly tady jednotlivé profesní organizace, jako je třeba Svaz autorů a interpretů (SAI), česká pobočka Mezinárodního fóra hudebních manažerů (IMMF), festivalová asociace FESTAS a podobné. Ale až teď se konečně povedlo, že spolu všechny složky vzájemně komunikují a koordinují se navzájem.
Co je cílem této spolupráce?
Nyní samozřejmě řešíme především situaci doby koronavirové. Intenzivně komunikujeme s ministerstvem kultury, ministerstvem průmyslu a obchodu i s ministerstvem zdravotnictví a dalšími subjekty. ČOH ale není jen záležitostí této doby. Máme vize i do budoucna. Požadujeme založení hudebního fondu po vzoru fondu kinematografie a chceme, aby stát začal vnímat hudbu jako něco, do čeho se má investovat, ne něco, co je nutné dotovat.
Co může přinést propojení hudebního průmyslu? Je to právě ta pozice při vyjednávání se státními orgány?
Jednak je to právě ta pozice, když jsme sdružení, jsme silnější. Je to ale také mapování hudebního sektoru. Stát teprve teď začíná přicházet na to, jak lidé v hudebním sektoru vlastně žijí, jak pracují. Hudba zaměstnává přibližně 130 tisíc lidí a její obrat činí přibližně 20 miliard ročně. To není zanedbatelná masa lidí ani zanedbatelné množství peněz. Je potřeba s tím pracovat, protože tohle neměly státní instituce vůbec podchycené. Dobře se vyznají v subjektech, které dostávají pravidelně dotace, ale ta nedotovaná scéna zatím se státem nekomunikovala. Nebo respektive komunikovala, ale jen v hranicích běžného fungování, jako je placení daní.
K čemu je mapování hudebního průmyslu důležité?
Abychom do detailu věděli, jak ten ekosystém funguje.Koho všeho zahrnuje, jaké další oblasti ovlivňuje. Nyní se opíráme o kvalifikované odhady zástupců jednotlivých segmentů hudebního sektoru, ale přesné vyčíslení nemáme. Pomoci by v tom měl také statut umělce, o kterém teď diskutujeme s ministerstvem kultury a který by měl být znovuzaveden, aby se k němu mohli lidé přihlásit a v případě podobných situací, jako je ta současná, by pak šla pomoc mnohem lépe cílit.
Přinášelo nějaké komplikace to, že jste na jaře v době první vlny koronavirové pandemie ještě taková čísla neměli?
Určitě. Ze strany ministerstva kultury byla nejprve naše čísla bohužel zpochybňována. Ze začátku jsme tak nevěděli, s jakou masou lidí vlastně pracujeme. Kvalifikovaný odhad se nám podařilo dát dohromady až v průběhu dubna. Rovněž jsme udělali analýzu dopadu koronaviru na hudební sektor. I díky tomu nás začalo brát ministerstvo více vážně. Začalo s námi intenzivněji diskutovat a řešit pomoc.
A jak nyní tedy vypadá vztah ČOH a ministerstva kultury?
Jsme stále v komunikaci. Řešíme programy COVID – Kultura I a COVID – Kultura II a zejména to, co bude v budoucnu. Máme tady sice tyto dva programy, ale naprosto postrádáme ze strany státu výhled, co bude v příštím roce. Opatření ohledně kulturních akcí by se přitom měla začít podle všeho rozvolňovat až v březnu.
Pojďme se nejprve podívat na aktuální program COVID – Kultura II. Jak je s jeho zněním ČOH spokojená?
Jsme rádi za jakoukoliv pomoc hudebnímu sektoru. Na druhou stranu se ale nepodařilo prosadit mnoho věcí, které jsme požadovali. COVID – Kultura II tak nezahrnuje seniory, studenty ani matky na mateřské či rodičovské dovolené. Zdůvodněno to bylo tak, že tyto skupiny už od státu určitou formu peněz dostávají – důchodci důchod, za studenty stát odvádí sociální a zdravotní pojištění.
Ta žádost navíc není úplně nejjednodušší, je tam mnoho překážek, na kterých se může žadatel zaseknout. Jako ČOH si navíc myslíme, že mohla být pomoc efektivnější.
Ovlivnila ČOH nějak přípravu tohoto programu?
Určitě. Byli jsme zváni na jednání, kde jsme znění programu připomínkovali. Snažili jsme se, aby se do podpory vešlo co nejvíce profesí z celého hudebního ekosystému. Původně měla být částka příspěvku jen 40 tisíc korun, což se nám povedlo navýšit na současných 60 tisíc korun – i díky paralelní komunikaci s MPO. Bohužel se nám ale nepodařilo prosadit prominutí sociálního a zdravotního pojištění pracovníkům v kultuře, což znamená, že budou muset z obdržené částky ještě část odvést zpět státu.
Jak by měla podle vás vypadat státní pomoc kultuře v následujících měsících?
Ideální by bylo prominutí sociálního a zdravotního pojištění pro OSVČ, prodloužení „Pětadvacítky“ a vytvoření výhledu do budoucna. To je klíčové.
Jak by měl takový výhled vypadat?
Především by měl mít jasné parametry. Mělo by z něho být patrné, že jestliže se budou v příštím roce omezovat hudební akce, tak že přijde pomoc od ministerstva financí ve formě „Pětadvacítky“ a odpuštění odvodů. Samozřejmě je nám jasné, že státní kasa není bezedná, ale pokud se v tom udělá systém a lidé budou vědět, s čím mohou počítat, tak se tomu snáz přizpůsobí.
Čím si teď vysvětlujete tu negativitu, která se v posledních měsících vyrojila proti kultuře a lidem v ní pracujícím?
Je to neznalost. Stát a ani veřejnost vlastně neví, jak lidé v hudebním sektoru fungují, jak pracují. Ono totiž dělat zábavu není vždy úplná zábava. Zahrnuje to dlouhé cesty, každodenní zkoušení, stavby pódií do nočních hodin. Svou roli zde hraje samozřejmě i dědictví minulých časů. U nás je zafixováno, že pokud člověk nevezme do ruky krumpáč a nevyhloubí příkop, tak neudělal práci. Duševní tvorbu a umělecký přínos mnoho lidí nevidí jako práci. Proto teď můžeme tak často vidět argument ‘tak si hrajte, když vás to baví’. Už si ale neuvědomují, že jsou za tím hraním hodiny cvičení, studování materiálů a zdokonalování techniky.
Česká republika má velmi dobré jméno v zahraničí, co se oblasti hudby týče. Máme tu skvělé symfonické orchestry, sólisty z oblasti klasické hudby. To jsou všechno interpreti, kteří musí každý den cvičit, aby se udrželi na špičce ve svém oboru. Stejně tak alternativní hudba má dobré jméno. Také několik českých muzikantů mělo úspěch ve světě. Tento potenciál ve všech žánrech bychom zahodili, pokud bychom nechali hudební sektor zkrachovat.
Je ambicí ČOH zlepšit i tohle? To povědomí a chápání hudby?
Jasně. Nedávno jsme třeba připomínkovali aktuální tabulku ministerstva zdravotnictví, kde mělo dojít v prvním a druhém stupni epidemie ke zrušení hudební výchovy na základních školách. Ti lidé, kteří vytvářeli tuto tabulku, si patrně neuvědomili, že hudební výchova není jen o zpívání, ale také o historii, učení se poslouchat hudbu a vnímat ji. Patří to k všeobecnému základu. Proti tomu jsme se proto postavili a nyní o tom jednáme. Obecně musíme ale rozšiřovat povědomí o tom, jak hudební ekosystém a lidi v něm fungují.
Za jak dlouho se podle vás může vrátit hudební scéna do stavu, ve kterém byla před koronavirem? Dojde k tomu vůbec někdy?
Jak už jsem říkal, rozvolnění v oblasti kultury mají podle výhledu ministerstva zdravotnictví přijít až někdy v březnu. Do konce roku určitě žádné kulturní akce probíhat nebudou. Vše samozřejmě souvisí s hygienickou a zdravotní situací v zemi. Jestli se hudební průmysl vrátí někdy do původních kolejí, může to trvat i roky. Celá koronavirová situace nás posouvá o dvacet let zpět a zároveň postihuje i několik generací dopředu. My se musíme snažit o to, aby k navrácení původního stavu došlo co nejrychleji.
Je to jen o penězích, nebo by potřebovala kultura ještě něco jiného?
Potřebovala by pozitivní impuls, ať už od státu, ČOH nebo někoho jiného. Děláme, co můžeme. Také by potřebovala nějakou motivaci a výhled, například pobídky pro pořadatele, kteří budou natolik odvážní, že budou na jaro plánovat akce i v současné komplikované situaci. Měli by mít vizi toho, že je někdo podrží v případě, že by museli akci opět zrušit. Mohlo by se jednat o garanční fond, který by mohl zajistit, že když někdo bude měsíce připravovat akci, kterou mu stát nakonec zakáže, tak ho to ekonomicky nepoloží.
Přežijí vůbec pořadatelé kulturních akcí současnou situaci?
Ti nejsilnější s určitými ztrátami ano. Ti slabší možná ekonomicky nepřežijí, nicméně jsou to obvykle lidi, kteří mají pro kulturu zápal, takže snad svou činnost obnoví. Není to tak, že by se mělo přestat zpívat a hrát úplně. Jde o to, aby to bylo ekonomicky únosné a konkurenceschopné vůči dalším zemím. ČOH pokračuje ve vyjednávání, hledáme spolu se státem výhledy do budoucna. Důležité je, že je tady někdo, kdo se za hudební sektor staví.
Kdo jsou současní členové ČOH?
Jsou jimi SAI, FESTAS, Asociace nezávislé hudby, Music Academy Prague, Asociace dramaturgů v audiovizi a firma T Servis. K ČOH se mohou přidávat hudební asociace, firmy i jednotlivci, ale cílené je to hlavně na asociace, firmy nebo kolektivní správce. Jsem rád, že vůli vstoupit do ČOH již projevil i INTERGRAM, který si klade za cíl intenzivně hájit zájmy výkonných umělců.
Jaké jsou výhody členství?
Zapojení se do prezentace hudebního sektoru, do lobbingu vůči státu a do vytváření vizí a jasných investic do hudebního sektoru. Prostřednictvím ČOH budou mít členové silnější slovo, než kdyby vystupovali jako jednotlivci. Mnoho věcí se navíc vyjasní už na platformě ČOH a na veřejnost nebo na jednání jdeme už s jasně formulovanými stanovisky a požadavky.
Proč jste se rozhodl kandidovat na předsedu ČOH?
Díky mému působení v SAI mám široké znalosti o tomto prostředí a mám za sebou i mnoho praktických zkušeností. Myslím si, že jsem schopen držet vizi a kormidlo ČOH a spojovat lidi, kteří mají zájem hudební prostředí posouvat dopředu.
