V červnu tohoto roku obdržel INTERGRAM rozhodnutí o zamítnutí rozkladu proti rozhodnutí Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v případu údajného zneužití dominantního postavení, jehož se měl INTERGRAM dopustit v letech 2009 – 2014 v souvislosti se sjednáváním licenčních odměn od ubytovacích zařízení. Proti tomuto rozhodnutí podává nyní INTERGRAM správní žalobu.
INTERGRAM je od počátku bytostně přesvědčen, že je rozhodnutí ÚOHS nezákonné, a proto proti němu podává správní žalobu. Skutková zjištění ÚOHS jsou v rozporu se skutečným stavem věcí a nemají oporu v provedeném dokazování. Řadu zjištění, která nepodporovala závěry ÚOHS, Úřad vůbec nevzal v úvahu, aniž by vysvětlil, proč tak učinil. Jedná se tak z jeho strany pouze o formalistické posouzení věci, UOHS se odmítl zabývat relevantními hospodářskými okolnostmi či dopady jím vytýkaného jednání na hospodářskou soutěž.
V letech 2009 – 2014 se údajně měl INTERGRAM podle ÚOHS dopustit správního deliktu, když v souvislosti se sjednáváním licenčních odměn formálně nezohledňoval skutečnou obsazenost ubytovacích zařízení. “Závěry ÚOHS považujeme za zjevně chybné, účelově vykonstruované a záměrně zavádějící,” vyjádřil se k situaci ředitel INTERGRAM Ludvík Bohman.
Autorský zákon v dané době neobsahoval povinnost přihlédnout při poskytování licencí k četnosti využití ubytovacích prostor. INTERGRAM proto postupoval v naprostém souladu s právní úpravou, soudní praxí i závěry Ministerstva kultury ČR. Obsazenost pokojů v odměně za licence v tomto období nezohledňovali kolektivní správci ve většině ÚOHS porovnávaných zemí. Formální nezohlednění obsazenosti v důsledku existence jediné sazby odměny nicméně v žádném případě nevedlo k nepřiměřenosti odměny za poskytnuté oprávnění.
Cena byla přiměřená hodnotě licence již proto, že uvedená sazba byla velmi nízká, přičemž byla stanovena na základě relevantních kritérií ve prospěch ubytovacích zařízení. Tato praxe byla v daném období zcela běžná a akceptovaná. Výše odměny za licenci byla navíc zcela srovnatelná s výší odměny v ostatních členských státech EU a zásadně se nelišila ani od později sjednávané odměny INTERGRAM, jejíž výši Úřad nezpochybňuje.
V momentě, kdy INTERGRAM licence provozovatelům ubytovacích služeb poskytoval, navíc nemohl vědět, jakou obsazenost bude mít hotel v období, na které se licence sjednávala. ÚHOS nevzal v úvahu fakt, že z nabytí licence těží provozovatel již v momentě, kdy je mu udělena. Možnost sledování televize či poslouchání rozhlasu inzeruje v rámci své sebeprezentace a využívá ji ve svých marketingových aktivitách. Stává se přidanou hodnotou nabízeného ubytování, která mimo jiné umožňuje navýšit ceny ubytování a hraje roli při výběru ze strany potenciálního klienta. Není tedy pravda, že by provozovatel těžil z oprávnění až v momentě, kdy se host v zařízení ubytuje, případně až v okamžiku, kdy si host pustí televizi nebo rádio.
Nejen z výše zmíněných skutečností je tedy patrné, že se INTERGRAM zneužití dominantního postavení nedopustil, nebylo prokázáno narušení či ohrožení hospodářské soutěže. Rovněž nebyla zjištěna jakákoliv faktická újma na straně poskytovatelů ubytovacích služeb ani spotřebitelů.
„Posláním INTERGRAM je chránit práva zastupovaných umělců a výrobců při současném zachování férových podmínek pro uživatele. Tomuto poslání se INTERGRAM nezpronevěřil v minulosti a hodlá jej naplňovat i v budoucnu. Věřím, že nezávislý soud naši pozici potvrdí,“ dodává Ludvík Bohman.