BENJAMIN TUČEK: Hudba má vycházet zevnitř filmového příběhu

Se scénáristou a režisérem Benjaminem Tučkem (Kancelář Blaník, Protektor, Děvčátko, Mars) jsme si povídali o filmové hudbě, jejím významu pro atmosféru scény a o složitosti licencování, když chcete do filmu nakoupit hity z 90. let. Benjamin nám také prozradil, proč má film ve střižně nejprve jinou hudbu, než která zazní na plátně. Rozhovor vznikal při příležitosti Workshopu Soundsgate pro muzikanty, který se právě filmové hudbě věnoval.

Rozhovor vzniká na Workshopu k filmové hudbě, takže první otázka je nasnadě – jakou roli pro vás hraje hudba při vyprávění filmového příběhu?

Filmová hudba hraje zásadní roli, protože mi nabízí prostor, jak film zlepšit. Takže ve chvíli, kdy se objeví všechny možné problémy, které se objevují vždy, hudba může ty neuralgické body zahladit, případně ještě zlepšit to, co se povedlo. Samozřejmě hudba poskytuje divákovi emotivní linii, po které má jít. Pokud film z nějakého důvodu tu emoční linii nenabízí, nebo je nutné, aby byla zesílena, hudba umí pomoci. Ne nadarmo většina amerických filmů používá hudbu místo atmosféry, respektive tím tu atmosféru posiluje. Takže když se máte cítit veselý, cítíte se veselý, když se máte bát, bojíte se – toho umí dosáhnout hudba. Já mám raději méně doslovnosti, jde i o to, jaké prostředky požíváte. Nemusí hrát všude orchestr. Poslední důležitá věc – pro mě místy hudba a zvuk splývají. V ideálním případě se hudba vlastně může tvářit jako zvuk, být organickou součástí zvukové stupy. Není to klasické fidlání na hodně smyčců najednou a bouchání do tympánů, ale může to být něco, co vychází z promyšlené koncepce, zevnitř toho příběhu, z konkrétní postavy. To je pro mě filmová hudba.

Vnímáte to tak, že hudba může do určité míry vylepšit scénář, vyretušovat jeho chyby?

Naprosto. Ostatně se domnívám, že to je i důvod, proč vznikl zvukový film (smích). Hudba se ve filmu používá mimo jiné proto, že spoustě scén něco chybí. Vy nevíte co, ale když slyšíte hudbu, najednou ty scény fungují. Bez hudby by byly poloviční. Ale má to v sobě i opačné riziko, špatně použitá hudba může dobrý film zničit. Ale to se neděje tak často.

Když píšete scénář, stane se, že vám už v té chvíli zní v hlavě nějaká písnička?

Mám z konkrétní scény nějaký pocit atmosféry, nebo zvukové stopy. Často se ptáte, například když spolu mluví dvě postavy, jestli mají mluvit v tichu, které je často nejlepší „hudbou“, nebo je naopak dobré tam něco přidat? Hudba je široký pojem a také velmi subjektivní, protože každý si pod tím slovem představí něco jiného, podle své vlastní zkušenosti. Někdo slyší filharmonii a někdo jiný brnkání na kytaru. Ale na začátku je vždy elementární představa o charakteru scény a jejím vyznění. Jakými prostředky, jestli zvukovými, hudebními či jejich kombinací, k tomu vyznění dojdete, je věc tvůrčího procesu, který mám velmi rád.

Na dnešní panelové diskuzi, které jste se účastnil, zaznělo, že se často při střihu filmu pracuje s „testovací“ hudbou. Pracujete i vy tímto způsobem?

Ano, to je referenční hudba. Pomáhá ve střižně, v komunikaci se střihačem, i se skladatelem se rychleji shodnete například na tempu. Stane se, že natočíte scénu, která je pomalá, ale nemůžete v ní příliš střihat, tak je třeba ji pocitově zrychlit. A k tomu může hudba zásadě pomoci. A platí to i opačně, když musíte scénu pocitově zpomalit.

Má užití referenční hudby i nějaká negativa?

Někdy ve střižně použijete pracovně hudbu, kterou máte rád, posloucháte ji, aby práce lépe ubíhala. Pak se může stát, že se zamilujte do cizí hudby, kterou potom musíte vyměnit.

S tím souvisí otázka licencování již složené hudby. Jakou s tím máte zkušenost? Je to složitý proces?

Na licence k rozsahu užití jsou tabulky. Vy si musíte dopředu rozmyslet v souladu s rozpočtem, co si můžete dovolit. Když si usmyslíte, že chcete mít ve filmu písničku slavné skupiny a chcete licenci pro celosvětové užití v kinech, tak se nedoplatíte.

Stalo se vám, že jste si pro film vysnil nějakou skladbu a pak vám producent řekl, že to v žádném případě nejde, protože na to nejsou peníze?

Většinou se nestává, že bychom se dostali tak daleko, aby si člověk něco vysnil. Film je dost realistická práce a není to o nějakém snění. Vždy velmi rychle víte, na co máte a na co nikoliv, takže si nějaké snění odpustíte (smích). Nebo si můžete říci, „chci mít ve filmu 90 minut ticha a pak bude hrát v titulcích jedna perfektní písnička.“ I to je řešení.

Platí to, co zaznělo na dnešním workshopu, tj. že hudba vždy vstupuje do procesu až na konci?

Myslím si, že ne vždy. Záleží na tématu, i na tom, jak máte blízko ke spolupracovníkům. Někdy  opravdu máte důležitější věci k řešení, ale jindy víte od začátku, že hudba bude hrát tak velkou roli, že dáte skladateli nebo hudebnímu dramaturgovi číst už scénář. Neděje se to často, ale není to od věci, protože to umožní skladateli naladit se na natáčení a může o tom přemýšlet. Pak vám může nosit nápady a vy se můžete tou zpětnou vazbou posouvat i v tom, jak budete film točit, když víte, že máte k dispozici nějak koncipovanou hudbu. Ale to se mi tedy ještě nestalo (smích). Většinou nemáte tolik peněz dopředu, abyste k si mohli dovolit takový luxus. Častěji je to tak, že tušíte, že zhruba za dva roky možná budete točit, když seženete peníze. Za takové situace lze těžko zadávat skladateli práci. To by musel být dobrý kamarád…

Máte nějakou konkrétní výraznou zkušenost s opatřováním hudby pro váš film, ať už pozitivní či negativní?

Hudba je pro mě radost a baví mě komunikovat s lidmi, kteří umějí hudbu skládat. Mohu zmínit složitý příklad filmu, který by měl vyprávět příběh Rádia 1. Když chcete film, který mapuje konkrétní dobu, v tomto případě začátek 90. let a všichni ví, co se tehdy hrálo, tak peníze na ty písničky buď seženete, nebo půjdete jinou cestou. Ale nevím přesně, jaká jiná cesta by to mohla být. Je to otázka koncepce. V českých poměrech je to téměř nemožné, protože budete řešit milionové položky za autorská práva. Televize to naštěstí mají vyřešené (pozn. INTERGRAM – užití hudby při výrobě TV pořadů je vypořádáno v hromadných smlouvách vysílatelů s kolektivními správci INTERGRAM a OSA). Takže když třeba oželíte filmovou distribuci, můžete mít ve filmu téměř libovolnou hudbu. Ale zase se dramaticky promění způsob financování, výroby a distribuce takového filmu. Pokud chcete ten film udělat, je to i o hledání podobných kompromisů.

A na závěr prosím prozraďte, na čem momentálně pracujete?

Je to již zmíněný film o začátcích legendárního Rádia 1. Potom je tu druhý film, který pracovně pojednává o konci světa, který má každý z nás v sobě.