Zpěvačka, skladatelka a herečka Markéta Irglová už má za sebou úctyhodnou kariéru. Od svých patnácti let stihla koncertovat po celém světě, stát se hvězdou nízkorozpočtového filmu, získat Oscara za píseň Falling Slowly a vydat tři sólové desky. Nyní by ráda reprezentovala Česko na Eurovizi. Povídali jsem si s ní o jejích inspiracích, o životě a hudební scéně na Islandu či o úspěchu Once na Broadwayi.
Eurovize
Letos se ucházíte o možnost reprezentovat Česko v Eurovizi. Co stálo za Vaším rozhodnutím a co si od soutěže slibujete?
Minulý rok jsem se zúčastnila Islandské Eurovize ve snaze napojit se na místní hudební scénu, dát o sobě vědět v jiných kruzích než ve kterých se běžně pohybuji, a snad i v naději, že uslyším jednu ze svých písní v rádiu. V létě jsem vydala desku, na kterou jsem v Česku sklidila pozitivní a vřelou odezvu a dostala tak impulz snažit se ve Česku více angažovat. Dělám koneckonců hudbu, kterou si přeji aby lidé slyšeli. Účast v pořadu tohoto typu mi umožňuje na ni upozornit.
Jak tenkrát dopadla kvalifikace na Islandu?
Byla jsem v desítce finalistů, ale dál už jsem nepostoupila.
Nominovaná jste společně s kapelou Vesna, písničkářem RODANem a zpěvačkami Pam Rabbit a Maellou. V čem máte nad ostatními soutěžícími navrch?
Možná tak v letech. Jsou to všichni skvělí a talentovaní muzikanti, se kterými bych raději spolupracovala než soutěžila, proto vystoupení ani jako soutěž nevnímám. Užiju si možnost sdílet s nimi jeviště, poznat je po osobní i hudební stránce a všem budu výhru a postoupení přát.
Výběr odstartuje živý přenos na YouTube kanálu soutěže 30. ledna večer. Jak se připravujete?
Trénuji zpěv s playbackem a mimo piano, za pohybu, což je pro mě nezvyklé.
Oscarový úspěch
Foto: Sion Fullana
Jak vnímáte po patnácti letech svůj velký oscarový úspěch? Nejste někdy otrávená z toho, že si Vás lidé pamatují často jen kvůli filmu Once a skladbě Falling Slowly a ne třeba kvůli Vaší novější sólové tvorbě?
Otrávená nikdy. Ani by mě nenapadlo takhle urážet svůj osud a štěstěnu. Navždy si té pocty vážím a s pokorou a vděkem přijímám, že tato chvíle bude navždy vrcholem mé kariéry. To mě nakonec nijak neomezuje v tom tvořit dál, ve víře, že si tu moji hudbu lidi najdou.
Hudba, kterou jste tenkrát s Glenem Hansardem napsali pro Once stále žije bohatým životem. Úspěchy sklízela na Broadwayi i v Londýně, v loňském roce jste vyprodali koncerty v Americe… Když jste soundtrack skládali, napadlo Vás, že by ty písně k lidem takto promlouvali i po patnácti letech?
To opravdu ne. V té době nás to nenapadlo, ani jsme si netroufali doufat. A možná právě proto tomu tak nakonec bylo a je.
Se ziskem Oscara v roce 2008 souvisí také Váš památný proslov, který prvně přehlušila hudba a k jeho opakování Vás vyzval moderátor po komerční přestávce. Tenkrát jste zmínila, že tato cena je důležitý moment pro všechny nezávislé umělce, kteří většinu času musí překonávat nesčetné překážky… Jak se po letech proměnila situace indie hudebníků?
Ani moc ne. Máme větší svobodu pouštět svou hudbu do světa bez pomocí či potřeby vydávacích společností, ale zase si takovým digitálním streamováním člověk moc nevydělá, pokud není zrovna Beyoncé. Navíc je té hudby k poslechu tolik, že je těžší upoutat na sebe pozornost. Lidi rychleji zapomenou a skoro nikdo už neposlouchá desky jako celek, spíš jednotlivé písně v playlistech.
Dokáže nahrávka Falling Slowly generovat slušné tržby i po tolika letech?
To ano, ale není to veliká částka.
Island a studio
S Vaším manželem, který je zvukový inženýr a producent, jste vybudovali studio u Reykjavíku. Jaké je to tvořit s výhledem na půvabnou islandskou krajinu?
Naprosto úžasné. Moc si toho vážím. Myslím, že se prostředí ve tvorbě hodně odráží – stejně jako svoboda, ve které vzniká.
Kde hledáte témata pro Vaše texty a aranže?
Inspirací je život – vše co zažívám, vše co se mě jakýmkoliv způsobem dotýká, příběhy druhých lidí, knížky které čtu, filmy které vidím. Ráda se zabývám tématy, která jsou pro mě v dané chvíli aktuální, ale zároveň je vnímám jako univerzální. Hodně píší o lásce, o vztazích, o přírodě, o snech a nadějích, o jednotě, o světě. Aranže si vybírají písně samy. Já jim jen naslouchám.
Cítíte se po deseti letech na Islandu jako součást tamní hudební scény? Jsou místní lidé otevření?
Spíš necítím, ale nejsem si jistá že je to chyba místních muzikantů, spíš asi výsledek toho, že jsem byla dlouho s dětmi doma a hudebního dění se moc neúčastnila. S muzikanty se znám spíše skrz studio a manžela, ale většinou jsem to já, kdo oslovuje muzikanty s návrhy ke spolupráci, což mně nevadí. Dřív mě mrzelo, že jsem se necítila součástí místní scény, ale dnes to beru tak jak to je a přizpůsobuji se podmínkám. Oceňuji tu úžasnou svobodu, kterou máme s manželem díky našemu studiu a za nic bych neměnila.
Skládání a koncerty
Máte za sebou tři desky – Anar, Muna a Lila – co znamenají jejich názvy? Jedná se o trilogii?
Ano přesně tak. Anar znamená granátové jablko v Íránštině, Muna pamatovat si v Islandštině a Lila hra života v Indštině.
Foto: Sion Fullana
Když jste dokončovala první sólovou desku, měla jste už za sebou neskutečnou jízdu – koncertování s Glenem a kapelou The Frames, snímek Once, Oscara… Cítila jste tlak způsobený velkým očekáváním, ať už od sebe samé nebo Vašich fanoušků?
Nikdy. To oceňuji jako požehnání. Následuji cestu, kterou vnímám jako tu správnou v každém okamžiku, který se nabízí, a důvěřuji, že je vše jak má být. Vždycky dělám jak nejlíp v té době umím. A co víc by mohl člověk komu nabídnout.
Oslovil Vás někdo další ohledně tvorby soundtracku pro film? Popř. přemýšlela jste o něčem podobném sama?
Ano, oslovilo mě během posledních let mnoho lidí. Některé filmy už vyšly, jiné jsou zatím v produkci. Filmová hudba mě velice baví.
S Tomáše Kačem jste nedávno nahrála píseň v češtině – můžeme se těšit na více tvorby v rodném jazyce?
Ano, ráda bych českých písní napsala v blízké budoucnosti více. Čeština je krásný jazyk.
S Glenem Hansardem chystáte v srpnu další koncerty v Americe. Plánujete vystoupení i v Česku?
Zatím ne, ale plány se pořád vyvíjí. Oba každopádně v Česku hrajeme velice rádi, takže je to pouze otázka času.