Esenciální kreativní nástroj pro vývoj populární hudby, nebo šedá zóna, kde dochází k porušování autorských práv? Pokud jste hudební producent či vydavatel a máte blízko k samplování či remixování, pomozte prosím výzkumu kultury remixu a vyplňte tento dotazník.
Samplování jakožto technika pro kopírování a pozměnění úryvků hudebních nahrávek a jejich opětovné použití při komponování nové skladby za poslední půl století prošlo markantním vývojem – postupně získalo status uměleckého tvůrčího postupu, který je stavěn na stejnou úroveň jako hra na hudební nástroj, a dokonce se stalo pilířem některých hudebních žánrů (hip-hop, elektronická taneční hudba). Samplování formovalo étos moderní populární hudby a její postupy. Je to nicméně téma kontroverzní.
Na jedné straně díky této estetice vznikají tisíce hodnotných skladeb, které se svou kreativitou a kulturním dopadem vymykají standardu. Na druhé straně, díky technologickému vývoji zvukové techniky a internetu, může hudební producent vysamplovat libovolnou hudební nahrávku bez svolení majitelů práv, aniž by tito majitelé rozpoznali užití části jejich díla či zvukového záznamu. Následná postprodukce totiž dovoluje četné možnosti manipulace se samplovaným zvukovým záznamem, a to do takové míry, že užitý sample je nerozeznatelný od originálního díla. Původní nositel práv je tak připraven o možnost finanční kompenzace za udělení licence.
Absence licence k užití samplované části hudebního díla či nahrávky je rozšířenou praxí rovněž u některých elitních hudebních producentů, kteří vypořádání práv zanedbali u nahrávek hitového potenciálu (například Daft Punk či The Weeknd).
Dotazník připravili výzkumníci z Univerzity Palackého v Olomouci a Vysoké školy finanční a správní ve spolupráci s agenturou STEM/MARK a Svazem autorů a interpretů.