Když v roce 1897 zakládal Emile Berliener The Gramophone Company, netušil, že tím staví základy společnosti EMI, která v té době byla ještě vzdálenou budoucností. Později se však stala spolu s Warner Music Group, Sony/ATV a Universal Music Group součástí takzvané velké čtyřky hudebního průmyslu a domovem takových skupin jako Beatles, Rolling Stones, Radiohead či zpěváka Robbieho Williamse.
Pojďme se společně v dalším dílu našeho seriálu Z historie labelů podívat na vzlety i pády EMI.
Nedůvěra v nové médium
Když začaly vznikat první nahrávací společnosti, musely se potýkat s jedním společným problémem – nedůvěrou, kterou měly k záznamu zvuku zavedené hvězdy. I The Gramophone Company tak čekal těžký úkol navázat vztahy s těmito umělci a přesvědčit je o výhodnosti nové technologie pro jejich kariéru. V úspěšném plnění tohoto úkolu jí pomohl zejména italský zpěvák Enrico Caruso, který je dodnes považován za jednoho z nejlepších tenorů historie.
Jeho první nahrávání se uskutečnilo 11. dubna 1902, kdy během dvou hodin nazpíval 10 skladeb. V průběhu své kariéry nahrál u The Gramophone Company ještě dalších 240 nahrávek. Jejich prodeje byly značné, což přinášelo nejen slávu, ale také velké výdělky. To přesvědčilo další umělce novou technologii nahrávání zvuku přijmout. A vzlet hudebního průmyslu mohl začít.
Budování základů
The Gramophone Company se od začátku chtěla stát mezinárodním podnikem, proto začala velmi brzy po svém vzniku zakládat dceřiné společnosti nejen po Evropě. Fungovala také v Rusku, na Blízkém východě, v Austrálii, Indii, Číně a také v některých částech Afriky. Ještě před tím, než stihla oslavit své desáté narozeniny, pocházelo více než 60 procent jejích příjmů z oblastí mimo Británii.
Ve stejném období v roce 1897 vzniká v Londýně ještě jedna nahrávací společnost – The Columbia Phonograph Company (dále jen Columbia). Ta se zaměřovala zejména na válečkové nahrávky a na prodej fonografů, které je přehrávaly. I Columbia rapidně expandovala do zahraničí, zejména do evropských států, ale také do Egypta.
Rozmach hudebního průmyslu však poznamenala první světová válka. Továrny The Gramophone Company i Columbie byly ve velkém předělávány a využívány jako prostory pro výrobu munice. The Gramophone Company navíc ztratila celou svou německou pobočku, nad kterou už později nebyla schopna získat kontrolu. Rovněž přišla o pobočky v Rusku, a to nejen kvůli válce, ale také revoluci v roce 1917.
Poválečný vzlet a hluboký pád ve třicátých letech
Poválečné období však hudebnímu průmyslu přálo. Lidé kupovali stále více nahrávek a obě společnosti se rozrůstaly. Columbia ve 20. letech začala nakupovat nahrávací společnosti v Evropě, mezi nimi Odeon v Německu, Pathe ve Francii a v roce 1926 také Parlophone, který měl v té době působivý seznam umělců klasické hudby. Došlo rovněž k rozvoji nahrávací technologie. Již v polovině 20. let začíná The Gramophone Company nahrávat na oboustranné disky a v roce 1926 bylo poprvé představeno elektronické nahrávání, které s sebou přineslo velké zlepšení kvality zvuku.
Rostoucí křivku hudebního průmyslu však zastavila světová hospodářská krize, kvůli které začaly prodeje nahrávek prudce klesat, a to o více než 80 procent. V roce 1931 tyto okolnosti vedly ke sloučení The Gramophone Company a Columbie. Vzniká společnost Electric and Musical Industries, zkráceně EMI. Nadále se zabývá nahráváním zvuku, ale také prodejem přehrávací techniky.
Ještě v roce 1931 otevírá EMI ve světě první na zakázku vytvořené nahrávací studio Abbey Road v Londýně. K oficiálnímu otevření dochází 12. listopadu, kdy ve studiu One nahrává The London Symphony Orchestra skladbu Land Of Hope And Glory. Postupem času se studio stává ikonickým místem, do kterého jezdí nahrávat umělci z celého světa.
Laboratoře EMI a tajemná smrt klíčového vědce
EMI se ve svých laboratořích zabývala dalším zdokonalováním nejen technologií spojených se záznamem zvuku. Obrovskou posilou jí byl vědec Alan Blumlein, který vynalezl mimo jiné první způsob, jak nahrávat hudbu systémem stereo. Vzhledem k tomu, v jakém stavu se po hospodářské krizi hudební průmysl nacházel, však našlo stereo nahrávání širší komerční využití až o 25 let později. Pod vedením Blumleina vznikla v laboratořích EMI také elektrická televize a radar, jenž se stal vekou výhodou Aliance v období druhé světové války.
Blumleinova hvězdná kariéra však skončila předčasně v jeho 38 letech, kdy zemřel během pokusu tehdy vyvíjeného palubního radarového systému. Pokus probíhal na palubě bombardéru Halifax, který havaroval. Nikdo nepřežil. Vzhledem k tomu, že se jednalo o tajný projekt, Blumleinovu smrt stále obestírá tajemství. Přestože je považován za jednoho z nejdůležitějších vynálezců své doby, nevyšlo mu ani parte.
Nicméně EMI po druhé světové válce opět obnovila investice do vysílací technologie, zkonstruovala druhý vysílač televize BBC a později vytvořila i barevné televizní kamery, které se staly oporou britského televizního trhu od konce 60. let do brzkých devadesátek.
Samozřejmě, že došlo také k rychlému technologickému vývoji v oblasti nahrávání zvuku. Po válce dostala nahrávací studia poprvé k dispozici magnetofony. V roce 1948 vyšel v Americe první vinyl 33rpm, který byl lehčí a odolnější než staré 78rpm šelakové desky. Nabídl navíc prostor 25 minut na každé straně.
Elvis a plodné padesátky
V 50. letech se EMI stává držitelem licence velkých amerických nahrávacích společností RCA Victor a Columbia Records v oblastech mimo severní a jižní Ameriku. Mezi umělci RCA je i mladý zpěvák z Mississippi Elvis Presley. Jako první nahrávku Elvise Presleyho mimo Ameriku vydává EMI v roce 1956 jeho Heartbreak Hotel, a to na svém labelu HMV (His Masters Voice). Během dalších dvou let následuje smršť dalších hitů včetně Blue Suede Shoes, Love Me Tender, Hound Dog či All Shook Up.
Později však licenční dohoda mezi EMI a RCA končí, když RCA zakládá vlastní kancelář v Londýně. Podobně se rozhoduje také Columbia. EMI tak přichází o podstatnou část amerických umělců a rozhoduje se, že je začne hledat po vlastní ose. V roce 1955 kupuje Capitol Records spolu s katalogem zahrnujícím umělce, jako jsou Frank Sinatra, Nat King Coe či Gene Vincent.
Kromě toho se EMI soustředí také na hledání nových britských talentů. Mezi nejúspěšnější patří v tomto období Cliff Richards, který se po vydání nahrávky Move It stává velmi rychle jedním z nejúspěšnějších hudebních talentů britské popové historie.
Klíčoví umělci
V roce 1962 se schází Brian Epstein se šéfem Parlophonu Georgem Martinem, aby mu předal nahrávku nové skupiny. Martina hudba zaujme a souhlasí, že novou kapelu podepíše. Tak začíná fenomén kapely Beatles. Již o čtyři měsíce později vychází první singl Love Me Do a o tři měsíce později následuje nahrávka Please, Please Me i další kultovní singly a alba. Ve stejném období se katalog EMI rozrůstá také o chlapeckou čtyřku z Kalifornie The Beach Boys, kterou podepisuje Capitol Records.
EMI navíc uzavírá licenční dohodu s nahrávacím labelem Tamla Motown v Detroitu pro distribuci nahrávek mimo Ameriku. Pod toto vydavatelství spadají umělci jako Stevie Wonder, Diana Ross and the Supremes, The Jacksons Five či The Temptations.
Když se na konci 60. let začíná objevovat nový hudební žánr – progresivní rock – zakládá pro něj EMI nový speciální label Harvest, který má brzy v katalogu taková jména, jako jsou Deep Purple, Pink Floyd či Roy Harper. V roce 1974 podepisuje EMI také kapelu Queen a v roce 1977 Rolling Stones.
V roce 1979 pak EMI kupuje americký label Liberty/United Artists, pod který spadá i proslulý Blue Note Records, nejslavnější a nejvlivnější label v oblasti jazzové hudby. Jeho katalog zahrnuje Milese Davise či Clifforda Browna. V 80. letech pak EMI podepisuje další umělce nově vznikajících žánrů. Z oblasti heavy metalu třeba Led Zeppelin a Iron Maiden, v oblasti elektronické hudby německý kvartet Kraftwerk.
V roce 1983 vydává EMI první nahrávku na CD, které se do počátku 90. let stává většinovým hudebním nosičem společnosti. Na přelomu dekád pokračuje ve zkupování labelů a jejich katalogů. Pod EMI se začleňuje společnost SBK Entertainment World, jejíž katalog zahrnuje písně jako Singin‘ In The Rain, Wizard of Oz či Santa Claus Is Coming To Town, či label Chrystalis Records, v jehož katalogu nechybí Jethro Tull, Blondie či Sinead O’Connor.
Divoká devadesátá
V devadesátých letech EMI na palubu přibírá Virgin Music Group, což byla největší nezávislá hudební společnost na světě. Seznam jejích umělců zahrnuje třeba Janet Jackson, Lennyho Kravitze či Smashing Pumpkins. V roce 1996 se k EMI připojuje také Priority Records s umělci, jako jsou Snoop Dog, Cypress Hill či Ice Cube. Podepisují i Spice Girls, Coldplay i Robbieho Williamse.
EMI však musí také reagovat na prudký rozvoj internetu. Již v roce 1998 přes internet streamuje kompletní album, konkrétně se jedná o Mezzanine od Massive Attack. O rok později se stává první společností, která umožňuje download digitálního alba. Tentokrát se jedná o nahrávku Davida Bowieho Hours.
Internetové pirátství má však na hudební průmysl drtivý dopad, který velmi výrazně pociťuje také EMI. Přes velké ztráty přesto v roce 2002 podepisuje smlouvu s Robbiem Williamsem na 80 milionů liber za šest desek. Jedná se o největší nahrávací smlouvu v historii britského hudebního průmyslu a o druhou největší na světě. První místo patří Michaelu Jacksonovi.
Pád do historie
Postupný pád se však společnosti odvrátit nedaří. Ztrácí podíl na trhu a jen za roky 2006 a 2007 utrpí ztrátu 260 milionů dolarů. EMI proto přebírá Terra Firma Capital Partners, což znamená její pomalý zánik. EMI začíná ztrácet důležité interprety, kteří přecházejí ke konkurentům. Snaha o redukci výdajů a rušení pracovních míst nakonec vede k úplnému zániku EMI v roce 2012.
EMI je nakonec rozdělena na dvě části – nahrávací a vydavatelskou. Vydavatelskou část odkupuje Universal Group a nakladatelskou Sony/ATV. Do nákupu však zasahuje Evropská komise kvůli hrozícímu monopolu ze strany Universalu. Ten musí Komisi slíbit, že některé ze značek dříve spadající pod EMI prodá, a to včetně Parlophonu, který nakonec kupuje Warner Music, čímž získává podstatnou část EMI včetně jejich aktiv a aktivit v České republice a na Slovensku. Tím se Warner Music vrací na český trh, který v roce 2010 opustil.